Žijeme v diktatuře nebo ve svobodné zemi?

Po výrocích soudružky Marty Semelové se v diskuzích obvykle strhne lavina příspěvků, kterak by se měla Komunistická strana zakázat. Rovněř obvykle samozvaní odbornící na extremismus neváhají si přisadit. Já ale říkám nechte soudružky Semelové a jim podobná individua vykecat.

Dokonce tvrdím, že bychom měli nechat pomatence typu nácků, maoistů, nebo podobných kreatur, ať si povídají co chtějí. Máme totiž svobodu slova. Sice jen na papíře, ale to je právě špatně. Ve chvíli, kdy jakoukoliv skupinu občanů omezujeme v tom, aby se svobodně vyjádřili, neexistuje u nás svoboda slova. Svoboda totiž je nebo není. Nějaká svoboda "s výjimkami" neexistuje.

Vůbec není pravdou, že tak bráníme extremismu, aby zasáhl společnost. Naopak. Pokud totiž není možné, abychom si svobodně poslechli nebo přečetli vyjádření někoho jiného, nemůžeme si na něj vytvořit objektivní názor. Pokud necháme soudružku Semelovou, aby se svobodně projevila jako například zde, spousta z nás si řekne, že dotyčná paní je buďto nemocná nebo úplně hloupá. Pokud čtenář nedisponuje dostatečnými znalostmi, zanoří se na chvíli do historických pramenů (v době internetu to není absolutně problém) a dojde pravděpodobně k podobnému závěru jako čtenář informovaný. Takže i takový obdivovatel Hitlera si vyslouží nálepku duševně postiženého člověka, jen jej musíme nechat projevit. Naopak, pokud budeme svobodné vyjadřování zakazovat, podobní magoři se nám budou kumulovat v různých podzemních a anonymních hnutích a navenek se přetvařovat, jací že jsou vzornými člerny společnosti. Navíc bude fungovat fenomén zakázaného ovoce, takže se k podobným hnutím budou přidávat v touze po dobrodružství i lidé, kteří by jinak zůstávali zcela bokem podobného dění, případně si našli zajímavější zábavu.

Stejná situace je v tématu rómské/cikánské menšiny, islámu nebo přistěhovalců. Pokud budeme označovat lidi, kteří o tématu píší nebo hovoří pravdu extremisty a budeme jim projevy zakazovat, nemůžeme problém nikdy vyřešit, protože jej nesmíme ani pojmenovat.

Jak z toho ven? Volte svoje zástupce takové, kteří se nebojí mluvit pravdu a jsou ochotni současný stav změnit. Protože (a to známe asi všichni) problém se nevyřeší tím, že se bude odkládat a nebude se o něm hovořit. A rozhodně si nenechme našimi médii (například Českou televizí) vyplachovat mozky a prověřujme informace, které nám servíruje denně pod záštitou vyvolených "odborníků". Já vím, je to pracné, ale stojí to za to.